Velmi často se zaměňuje pojem psychóza a schizofrenie, proto je důležité si tyto pojmy vysvětlit. Pokud člověk jednou v životě prodělá psychotickou epizodu, neznamená to ještě, že má schizofrenii. Občas se psychóza u jinak zdravého člověka projeví v náročném životním období či při nadměrném stresu. Pokud jsou příznaky psychózy dlouhodobější a zároveň splňují určitá diagnostická kritéria, bývá diagnostikována schizofrenie.
Schizofrenií onemocní cca 1% populace. Je stejně zastoupena mezi oběma pohlavími, rozdíl je ve věku nástupu, u mužů nastupuje dříve – mezi 15 a 25 rokem věku, u žen cca o 10 let později. Předpokládá se multifaktoriální etiologie s mnohočetnými vlivy, jak genetickými, tak imunitními, biochemickými a infekčními. Nad teoriemi vzniku schizofrenie vědci nadále bádají, přesto v léčbě došlo za poslední desetiletí ke značným pokrokům.
Velice zjednodušeně řečeno, u schizofrenní psychózy se předpokládá v mozku zvýšená aktivita dopaminu, který je zodpovědný za typické příznaky tohoto onemocnění. I v mozku zdravého člověka je dopamin přítomen a stará se o velice podstatné přenosy mezi mozkovými buňkami, pokud je ho ale příliš, přenáší se mimo podstatného signálu i jakýsi „šum“ a vznikají tak poruchy vnímání ( sluchové halucinace) a myšlení (bludy). Zjednodušeně řečeno pacienti vnímají nereálné věci, nebo nejsou schopni rozlišit mezi realitou a fikcí (bludy). Tento „šum“ neboli něco navíc, je nazýváno také pozitivními příznaky, na rozdíl od negativních příznaků, které bývají diagnostikovány v pozdějších fázích onemocnění, kdy naopak dochází k apatii, ochuzení řeči či oploštění emocí.
Dnešní moderní léky užívané v léčbě psychóz a schizofrenie tento „šum“ neboli nadměrný dopaminový přenos blokují. Tyto farmaka se nazývají antipsychotika, jsou to léky nenávykové, a jejich volba je uvážlivě idikována lékařem v závislosti na stavu pacienta a stádiu jeho nemoci.
Mimo farmakoterapie je na místě sociální rehabilitace a psychoterapie zaměřená zejména na formování náhledu, neboť pacienti s tímto onemocněním si často své onemocnění nechtějí připustit, nebo bagatelizují jeho závažnost a na podkladě těchto rozhodnutí se stává, že se sami vysadí léky a vrací se až po výraznějším zhoršení stavu. Naší snahou je, aby se tyto tzv. relapsy stávaly co nejméně,proto je tak důležité léčbu pacientovi vždy srozumitelně vysvětlit.
Podle převládajících příznaků se schizofrenie dělí na několik subtypů. Nejčastějším subtypem je paranoidní schizofrenie, u které převládají poruchy myšlení. Nemocný bývá přesvědčen, že je pronásledován, často pociťuje ohrožení, má nejčastěji sluchové halucinace, které komentují to, co dělá.
Pokud se objeví u pacienta příznaky psychózy, je velice důležité, aby co nejdříve vyhledal odbornou pomoc. Pokud je léčba je léčba započata včas, je další průběh nemoci celkově příznivější.
