Poruchy paměti a jejich nejzávažnější forma – demence, která často znesnadňuje či znemožňuje samostatné fungování, se většinou diagnostikují ve stáří.
Dělí se na dva základní typy:
Prvním je tzv. Alzheimerova choroba, reprezentující minimálně 50% všech demencí. Příčina jejího vzniku není plně objasněna, víme však, že dochází ke snižování hladiny acetylcholinu v mozku. Acetylcholin je mediátor důležitý pro správné fungování paměti a pomocí léků jsme schopni jeho množství zvýšit, zpomalit tak průběh demence a zlepšit fungování nemocného.
Druhým typem je vaskulární (cévní) demence, která tvořící cca 20% všech demencí. Při tomto onemocnění jsou postiženy krevní cévy mozku. Od Alzheimerovy demence se liší zejména rychlejším počátkem, častým výskytem přidružených neurologických potíží, dochází k výkyvům stavu, časté jsou přechodná zhoršení a zlepšení, relativně dobře zůstává zachována osobnost člověka. Též u této formy lze pomocí léků zpomalit průběh a zlepšit stav pacienta.
Závažným stavem komplikujícím demence jsou tzv. deliria, charakterizovaná neklidem, halucinacemi, změnami cyklu spánek – bdění, často též pocitem úzkosti.
Mozek postižený demencí je velice citlivý na různé vlivy a proto je jejich výskyt častěji spojený s tělesným onemocněním, stresem, dehydratací. Jedná se o velmi závažný stav, na místě je hospitalizace.
V diagnóze i léčbě poruch paměti často spolupracuje psychiatr s neurologem a praktickým lékařem. Vhodné bývá provedení CT vyšetření i dalších tělesných vyšetření. Mimo farmakoterapie je na místě i specifický trénink paměti.
U klientů vyššího věku se častěji vyskytují i jiné psychické potíže, jako např. poruchy nálady, poruchy spánku a úzkostné poruchy. Tyto potíže jsou též léčeny v psychiatrických ambulancích pomocí farmakoterapie.
